V 17ti jsem ještě před maturitou přerušila gympl, přestěhovala se sama na druhou stranu republiky a s tehdejším přítelem začala podnikat. Od té doby uteklo už hodně času, věnovala jsem se různému tvoření, ale malování jako takovému naplno až teď - a přitom je mou vášní odmalinka. Nestudovala jsem vysokou ani nebyla zaměstnaná. Je pro mě normální dělat, co mě baví a zároveň se tím živit a moc bych si přeju, aby se to stalo normálním pro všechny. Abychom měli odvahu žít život, který si pro sebe přejeme (a o kterém se nám možná ani nezdá...). Abychom objevili a naplňovali svůj potenciál a radovali se z prostého bytí. Abychom život žili a ne přežívali.

Teď bydlím na vesnici s přítelem, dvěma kočkami, psem a koněm.
Někdy se beru moc vážně a někdy zase moc zlehka.
Postupně odhazuju to, co nejsem - strachy, očekávání, hodnocení, představy...
a tak se čím dál více stávám tím, čím jsem - ničím a vším.
Táhne mě to cestovat a ochutnat různorodost a divokost přírody ve všech koutech naší planety. Skrze vnější svět poznávat ten vnitřní.

Kromě verunityArt se věnuju spolu s Tomem ještě dřevěnému nádobí: www.wowodesign.cz